Nette Dependency Injection – Konečně zde! Opravdu!

Nette Dependency Injection

Repozitář: https://github.com/…Lan/Nette-DI
Ukázka ke stažení: http://di.kdyby.org/…-example.zip

Zdravím,
inspirován Honzovým článkem, jsem se rozhodl implementovat to o čem píše. Koukl jsem do Nette\Application\Application a zjistil, že by to šlo pěkně napsat, bez jediného zásahu do Nette.

Nakolik jsem uspěl a nakolik je to čisté posuďte sami. Jakékoliv nápady a bugfixy uvítám.

PS: Honzo, kdyby mi tam někde chyběli @author tak dej vědět :)

Instalace:

Stáhnout a nakopírovat https://github.com/…Lan/Nette-DI do LIBS_DIR

nastavit config.ini

service.Nette-Application-Application.option.class = NetteDI\Application\Application
service.Nette-Application-IPresenterLoader = NetteDI\Application\PresenterLoader

Vytvořím si třídu Configurator, která bude vycházet z Nette\Configurator a bude přidávat metodu createServiceContainer

class Configurator extends Nette\Configurator
{

	/**
	 * @return \NetteDI\Service\IServiceContainer
	 */
	public static function createServiceContainer()
	{
		$services = array(
			'ISmartService' => array(
				'class' => 'SmartService',
				'methodCall' => array(
					'setTicklish' => array(TRUE)
				),
				'aliases' => array('Smart'),
				'autowire' => TRUE,
			),
			'IDummyService' => array(
				'factory' => "DummyService::createDummyService",
				'arguments' => array(
						'ticklish' => TRUE
					),
				'aliases' => array('Dummy'),
			)
		);

		return NetteDI\Configurator::createServiceContainer($services);
	}

}

Teď ji musím v bootstrap.php vnutit do Nette\Environment

require_once APP_DIR . '/models/Configurator.php';
Environment::setConfigurator(new Configurator());
Environment::loadConfig();

Třídy DummyService a SmartService jsou přibalené v ukázce

Použití?

V Configurator je ukázka „sexy“ konfigrace služeb, je možné jim vnutit argumenty, je možné jim pomocí autowire předat automaticky služby, které vyžadují v konstruktoru, je možné volat jejich metody, hned po inicializaci.

Argumenty, které NetteDI\Service\ServiceLoader rozpozná

• %nazev\sluzby – argument s prefixem % se přeloží na instanci konkrétní služby
• E$wwwDir – tohle, se přiznávám, jsem moc netestovat, ale snad by to mělo prohnat přes Nette\Environment::getVariable('wwwDir')
• C$database – tohle, se přiznávám, jsem taky moc netestovat, ale snad by to mělo prohnat přes Nette\Environment::getConfig('database')

Co se týče služeb, není to nic nového, Honza Marek už to implementoval, já mu to jenom trochu překroutil. Ale co tohle přidává je DI do Presenterů. Takže pokud váš BasePresenter bude vycházet z NetteDI\Application\Presenter

abstract class BasePresenter extends \NetteDI\Application\Presenter
{
// ...

budou mu AUTOMATICKY předávány v konstruktoru služby

class HomepagePresenter extends BasePresenter
{

	/** @var DummyService */
	protected $dummy;

	/** @var SmartService */
	protected $smart;


	/**
	 * @param IDummyService $dummy
	 * @param ISmartService $smart
	 */
	public function __construct(IDummyService $dummy, ISmartService $smart)
	{
		$this->dummy = $dummy;
		$this->smart = $smart;
	}
// ...

Zatím to vyžaduje, aby se název služby a název implementovaného interface a vyžadovaného interface v konstrutoru shodovali. Jestli je to špatně, to nevím, ale přemýšlel jsem o automatickém aliasování, pro případ kdy bych volal službu, jejíž třída se jmenuje jinak, než jak je pojmenovaná v ServiceContainer, ale zase když jsou tu ty Interfaces, tak s nimi mi to přijde čistší.

Samozřejmě startup ani žádné další funkce by to ovlivnit nemělo.

Otázkou je, kde se to ještě hodí? Má význam to dělat pro Control?

PS: zítra zkusím doplnit více informací

Editoval HosipLan (22. 1. 2011 20:45)