Dědičnost anotací

Já bych řekl, že dědičnost je dost nejasná (EDIT: Ale super!). Musela by se řešit na úrovni každé anotace zvlášť, tzn. někdo by už při založení té třídy, která by danou anotaci řešila (analogie s tím vláknem, které zmiňuješ), musel říct, jestli je možné ji dědit, nebo ne. Typicky dědit toho autora je blbost ;) Pokud extendnu například Nettovský Object, tak snad nikdo nepředpokládá, že když zapomenu @author, tak bude automaticky autor mé třídy David Grudl ;). Na druhou stranu by se to mohlo hodit, abych nemusel tolik psát, ale zrovna @author je anotace, kterou mi IDE samo dělá, tak není třeba u ní tohle vůbec řešit…

Zatím jsem vysledoval následující tři vlastnosti, které bychom mohli u anotací sledovat. Technicky by se implicitní hodnoty těch vlastností daly nastavovat u těch obslužných tříd pro jednotlivé anotace (AuthorAnnotation, SecuredAnnotation, … – viz to druhé vlákno o nových anotacích), a pokud budu chtít, aby v nějakém konkrétním případě se ta anotace chovala jinak, bude se muset trochu překopat syntaxe zadávání anotací. Podle těch vlastností by se chovala i Nette\Annotations.

1. Fallthrough – bude se daná anotace automaticky projevovat i u všech potomků? Třeba AuthorAnnotation by měla nastaveno, že není fallthrough, aby Nette\Annotations nehlásilo, že „MyObject extends Object“ bez uvedené anotace @author je výplod Davida ;).
2. Overridable – je možné danou anotaci překrýt, resp. kompletně přepsat? Z hlavy mě nenapadá úplně super příklad, ale teoreticky by se dal představit zápis, kterým bych třeba naopak chtěl říct, že nějakou z anotaci, kterou má předek prostě nechci převzít, třeba @secured Petr Motejlek se mi nebude líbit, tak bych se toho chtěl nějak zbavit. Třeba bych u potomka použil @secured- Petr Motejlek (všimněte si toho mínus).
3. Extendable – můžu ještě něco přidat k anotaci, kterou má u sebe napsanou předek? Předek může mít @secured Petr Motejlek (metody může spouštět jen role Petr Motejlek), potomek by měl taky implicitně být spouštěn jen rolí Petr Motejlek, ale já bych mohl třeba chtít říct, že Petr Motejlek je OK, ale že bych chtěl, aby tam měl přístup i romansklenar, tak bych udělal @secured+ RomanSklenar (všimněte si toho plus) a měly by tam přístup obě role.

Když anotace není a), nemůže být ani b) ani c).
Když anotace není b), nemůže být c).

Syntaxe pro zápis anotací k potomkům by mohla být asi taková:
@secured* Petr Motejlek – přepiš všechny hodnoty anotací @secured, které by jsi mohl mít zděděné.
@secured+ Petr Motejlek – přidej mezi všechny hodnoty anotací @secured, který by jsi mohl mít zděděné.
@secured- Petr Motejlek – odeber ze všech hodnot anotací @secured, které by jsi mohl mít zděděné.
S tím, že @secured Petr Motejlek je ekvivalentní s @secured* Petr Motejlek.

Teď je ještě potřeba nějak do toho vmáčknout i definice těch tří vlastností (implicitní hodnoty by byly definované v SecuredAnnotation, ale já budu třeba u některé třídy chtít říct, že to je trošku jinak). Na druhou stranu, taky se dá říct, že když se chci chovat jinak, než se chová SecuredAnnotation, tak si udělám potomka MySecuredAnnotation a toho naučím se tak chovat. Tam je pak ale trošku problém s tím, že mi není jasné, jak by fungovalo Nette\Object s anotací @author David Grudl, můj MyObject extends Object, a já chci zdědit @author ;) Když si udělám MyAuthorAnnotation, tak budu stejně nějak potřebovat říct třídě Nette\Annotations, aby mi poslala i anotace @author… ;)

Editoval Petr Motejlek (15. 12. 2009 10:40)

IMHO pokud by MojeAnotaceAnnotation třída mohla i sama řešit, co se má stát, když něco má anotaci @mojeAnotace, tak getAll() de facto v normálním kódu ani potřebovat nebudeš. Každopádně projít všechny předky budeš muset tak jako tak, ale Nette\Cache to jistí ;).

IMHO se lépe čte, když je anotace víckrát napsaná, než když je jednou a prvky se nějak musí oddělit ;). Vizte

<?php
  /**
   * @author Já
   * @author Já 2
   * @author Já 3
   * @author Já 4
   */
?>

<?php
  /**
   * @author Já, Já 2, Já 3, Já 4
   */
?>

Když se na to dívám s odstupem, domnívám se, že jestli by se mělo implementovat alespoň něco, vyděl bych to tak, že anotace budou dědičné, a že se přepisují, žádné přidávání/odebírání na potomcích.

Editoval Petr Motejlek (4. 1. 2010 15:04)

Zkusím uvést konkrétní a jednoduchý příklad, kdy se rozšiřování při dědičnosti podle mě hodí a taky důvod proč jsem toto vlákno vůbec otevřel:

/**
 * @hasMany(People)
 */
abstract class Company extends ActiveRecord
{
	/** @var string  table name */
	protected static $table = 'Companies';
}

/**
 * @hasMany(Clients, Invoices)
 */
class Firm extends Company {}

/**
 * @hasMany(Orders)
 */
class Client extends Company {}

Kdyby toho šlo nějak dosáhnout (třeba i poděděním a přepsáním nějaké metody nějaké třídy), tak by to bylo perfektní.