Predani promenne (parametru) metode createComponentForm z metody render

Pokud je to mozno, tak je nejlepsi si tuto hodnotu rovnou predat z presenteru. Tedy v createComponent* metode, napriklad pres setter nebo do create metody tovarny. pr.

1. setter

class MyComponent extends Control
{
	private $id;

	public function setId($id)
	{
		$this->id = $id;
	}
}

//presenter

class MyPresenter extends BasePresenter
{

	protected function createComponentMyComponent()
	{
		$control = ....;
		$control->setId($this->id);
		return $control;
	}
}

2. tovarna

class MyComponent extends Control
{
	private $id;

	public function __construct($id, Nette\Database\Context $database)
	{
		$this->id = $id;
		...
	}
}

interface IMyComponentFactory
{
	public function create($id);
}

//presenter

class MyPresenter
{
	protected function createComponentMyComponent()
	{
		return $this->myComponentFactory->create($this->id);
	}
}

je dulezite, aby se parametry v konstruktoru komponenty a v metode create v tovarne jmenovaly stejne. nette uz to pak propoji :)

Pokud neni mozno predat to id z presenteru (napriklad pokud mas nejaky vypis a vykreslujes X formularu jen s rozdilnym id), tak pouzij Multiplier

Minimálně místo

public function renderDefault($url) {
	$this->id = "test";
}

musí být

public function actionDefault($url) {
	$this->id = "test";
}

protože render* se volá až po createComponent*.

Ach jo. Hádej, kde se v té ukázce nastavuje $this->id. Ne, nemáš to stejně, jako v té ukázce. U tebe tam o nějakém id není ani zmínka, kromě definováni privátní proměnné toho názvu. DI je strašně jednoduchá věc, jenom na to asi pořád chybí třeba dobrý videotutoriál.

1. To id musíš z továrničky předat do komponenty, resp. ta si o něj musí říct (to je jediné a základní pravidlo DI). Řekne si o něj v konstruktoru.
2. A v tom konstruktoru si ho taky zpracuje, v tomto případě nastaví do své privátní proměnné pro dalši použití.
3. Jediná magie je v tom, že vygenerovaná továrnička předá id tomu konstruktoru. (Pokud si o něj ten konstruktor řekne.)

Edit: Myslím, že generované továrničky jsou pro spoustu uživatelů temná a nepochopitelná magie. Přitom nedělají nic jiného, než že vytvoří komponentu a předají jí její závislosti buď z DI kontejneru, nebo z parametru metody create (pokud se shodně jmenují, to je ten tvůj případ).

Editoval Šaman (14. 6. 2015 15:58)

Na pochopení generovaných továrniček je nejlepší si jednu tovární třídu napsat ručně. Bude to obyčejná třída zaregistrovaná jako service, která si ale bude muset (ideálně konstruktorem) injectovat databázi. Pak bude mít metodu create($id) a v ní pomocí operátoru new vytvoří instanci komponenty a předá jí to $id a $database. A takto připravenou komponentu vrátí.

Jenže tohle je úplně tupý kus kódu, který by se ale musel přepisovat pokaždé, pokud by třeba ta komponenta chtěla dalši závislot (třeba nějaký kus modelu). Když použiješ generované továrny (definované tím rozhraním), tak se ta komponenta vytvoří rovnou se všemi závislostmi z DI kontejneru a do toho rozhraní uvedeš jen ty závislosti, které chceš předat pomocí té metody create. Jinak řečeno, pokud bys té komponentě chtěl předat třeba UserRepository, tak to zapíšeš jen uvnitř komponenty a na rozhraní továrničky nemusíš sahat.

Takže třida + tovární třída není Nette. Předávání závislostí pomocí DI není Nette. Nette jen připravilo DI kontejner (který umí vrátit už pripravené služby i s jejich závislostmi) a Nette také umožňuje úplně vynechat psani továrniček, protože je umí připravit samo, jen z definice rozhraní.