Za objekty hloupější

Moc šikovné věci mohou být těžko pochopitelné. Proto preferuji objekty hloupějí (mám na mysli objekty programátorské, nikoliv objekty sexuálního zájmu. …i když…).

Jako příklad mohu použít třeba RobotLoader. Aby správně fungoval, musí být nastavena proměnná prostředí tempDir:

Environment::setVariable('tempDir', '/tmp');

$loader = new Nette\Loaders\RobotLoader;

Vazba mezi oběma třídami je magická, z API třídy RobotLoader ji nevyčtete. Dokonce ji nelze vytušit ani ze zdrojového kódu, RobotLoader totiž používá factory Cache, které používá singleton ICacheStorage, jehož výchozí implementace je FileStorage a teprve to pracuje s proměnnou tempDir. Uff.

Ze stejného soudku jsou všechny autodetekce produkčního/vývojového prostředí, které někde něco ovlivňují.

Výhodou samozřejmě je jednodušší použití chytrých tříd (vezmu RobotLoader a nemusím ho ručně propojovat se službami). Přesto se mi to nelíbí. Zatím jsem všechny přístupy ke globálním službám „vytknul“ na konce tříd, do sekce backend, ovšem ne jako konečné řešení, spíš jako upozornění, že tady je potřeba něco řešit.

Udělat RobotLoader hloupějším není v celku problém. V konstruktoru nebo pomocí setteru by se mu povinně předala informace, kterou si nyní sám tahá z Environment:

$loader = new Nette\Loaders\RobotLoader;
$loader->setCache(Environment::getCache('Nette.RobotLoader'));
$loader->setAutoRebuild(!Environment::isProduction());
...

Samozřejmě se ozvou uživatelé, kterým současné řešení víc vyhovuje a nechtějí do bootstap.php pokaždé přidávat dva řádky navíc. I na tohle je odpoveď – mít továrnu na nakonfigurovaný RobotLoader:

$loader = Environment::getRobotLoader(); // volá nějakou továrnu
...

Obsluhu a fungování továrny, která se skrývá za Environment, má na starosti Configurator a ServiceLocator. Tyto třídy zatím moc prostoru nedostaly a vypadají jako něco hodně v pozadí, což je věc, kterou bych rád změnil. A zároveň všechny sekce backend dostal z tříd pryč.

Celá věc má ale jednu zapeklitost. Vezměme si třeba třídu User, využívající objekty IAuthenticator a IAuthorizator. Ta už sice má svou továrnu Environment::getUser(), ale v ní nedochází k nastavení zmíněných handlerů. Proč? No protože autorizace nebo autentizace se provádí méně často a zbytečně bych musel draze vytvářet objekty, které nejspíš nebudou využity. User si vyžádá handler až v okamžiku, kdy ho potřebuje, ale to už o něj musí požádat Environment – a jsme zase na začátku.

Řešení vidím v následujícím postupu, ale nejsem si úplně jistý, jak to implementovat. V podstatě jde o to, aby místo:

function createUser() {
    $user = new User;
    $handler = new MyAuthenticator;
    $user->setAuthenticationHandler($handler);
    return $user;
}

šlo používat něco jako

$user->setAuthenticationHandler($tovarnaNaHandler);

Metoda getAuthenticationHandler by vypadala takto:

	public function getAuthenticationHandler()
	{
		if ($this->authenticationHandler je tovarna) {
			$this->authenticationHandler = $this->authenticationHandler->invoke();
		}
		return $this->authenticationHandler;
	}

Tudy se mé plány ubírají. Co myslíte?